Dalším hostem Vašulka Kitchen Brno je Stanislav Abrahám (1977), audiovizuální performer, zvukový umělec, hudebník a pedagog, žijící a pracující v Praze. Jeho aktivity jsou rozkročené mezi ambientní, lidovou a klubovou hudbou, terénními nahrávkami, rozhlasovým dokumentem, zvukovými instalacemi. Jako zvukový designér spolupracoval s řadou umělců v různých audiovizuálních projektech v podobě tanečního divadla, live cinema, instalací, rozhlasových pořadů či mappingu. Absolvent Centra audiovizuálních studií FAMU, v současnosti působí jako zvukový designér v Českém Rozhlase.
Jeho specialitou je improvizování s elektronickými hudebními nástroji, vytváření soundscapes (zvukových koláží) za použití samplingu zvuku objektů a materiálů denní potřeby v reálném čase. Jako samostatný umělec realizoval zvukové instalace v galeriích, radioartovou kompozici pro Český rozhlas nebo konceptuální práci se zvukem ve veřejném prostoru. Mezi jeho hlavní zájmy patří také problematika vztahu člověka a nových médií.
Součástí prezentace ve VKB bude také krátké zvukové vystoupení. Jeho vystoupení jsou v současné době kombinací ambientních zvukových ploch a terénních nahrávek, doplněných o hru na fujaru, kameny a modulární syntezátor.
Velšská multi-instrumentalistka Gwenifer Raymond se na scéně objevila jako blesk z čistého nebe. Její debut You Never Were Much of a Dancer, který byl přijat s velkým nadšením, vyšel minulý rok na respektovaném labelu Tompkins Square (můžete znát díky jménům jako Ryley Walker, Michael Chapman, William Tyler či Daniel Bachman). Stejně jako výše zmínění i Gwenifer má svůj vlastní přístup ke hře na akustickou kytaru vycházející z žánru Amerického primitivismu, folku či starého blues. Její syrový zvuk a rychlá hra v lecčem připomene rané nahrávky od Johna Fahey. Můžete se těšit na barvitou instrumentální hudbu vracející vás zpátky v čase k předválečnému černošskému blues, Appalačské hudbe a k britským kořenům.
Dvojice Šimanský – Niesner zavítá do klubovny již podruhé. Spolu s Gwenifer sdílejí nejen blízkost žánrů, ale i podobný osud – oba si prošli hlučnějšími projekty, kterým se i nadále věnují (Fotbal, Vlněna), a nakonec také zakotvili v klidnější poloze s akustickými nástroji. Nespoléhají se pouze na akustické steel kytary, ale v jejich setech zaznívá i lap steel kytara či shruti box. Jejich debutová deska Tance neznámé, která vyšla tento rok na labelu Stoned to Death, je pestrým obohacením nejen v rámci české scény. Z posledních koncertů dua je zřejmé, že už nyní pracují na nových skladbách a začínají zabíhat do improvizaných struktur, čímž se každý koncert stává tak trochu jiným zážitkem.
The 32-year-old Welsh multi-instrumentalist Gwenifer Raymond is a perfect advertisement for the benefits of chasing down rabbit holes. As a young Nirvana fan, she heard their cover of Lead Belly’s Where Did You Sleep Last Night and started hunting down American acoustic blues, then sought guitar lessons from a teacher who introduced her to John Fahey, the pioneer of American primitive guitar music. Fahey echoes throughout her mesmerising debut album (there’s even a track called Requiem for John Fahey). So much so that hearing it blind you would refuse to believe it had been recorded by a Brighton resident originally from Wales. Surely this stew of bluegrass, blues and haunted Americana could only come from a land where cotton and tobacco grow.
The opening track, Off to See the Hangman Part I, is a red herring, Raymond picking out a droning, Arabic-inflected melody on an old violin. But on the second, Sometimes There’s Blood, the fingerpicking begins and never lets up. It’s a wonderful and mysterious album: Raymond plays everything herself, with attention to detail not just in playing but in instrumentation (a 1920s Bradley Kincaid “Houn’ Dog” parlour guitar included). It’s music that creaks, in which you can hear the metaphorical wind whistling through the figurative cracks in the walls. Please don’t assume it’s all southern gothic for acoustic instruments, though: there’s joy in the the fast picking of Face Down Strut and the frantic Appalachian banjo picking of Oh, Command Me Lord! This is a gorgeous album, and Gwenifer Raymond is a profound talent. (The Guardian)
LA MONTE YOUNG: Composition 1960 #7 (1960) LUDWIG VAN BEETHOVEN: první věta Allegro con brio ze Symfonie č. 5 c moll, op. 67 „Osudová“ (1807) instrumentace pro BCO PAVEL ŠNAJDR (2019) DIETER SCHNEBEL: Re-visionen I, II. – Beethowen – Symphonie (1985), Rozhovor Karla Fausta a Mauricio Kagela MAURICIO KAGEL: Ludwig van (1970) – realizace PAVEL ŠNAJDR LA MONTE YOUNG: Composition 1960 #7 (1960)
BCO – Brno Contemporary Orchestra ve spolupráci s platformou Terén dirigent Pavel Šnajdr
Hrát jenom první větu ze skladby a navíc, jedná-li se o takovou hitovku jako je Osudová, zní jako program galakoncertu o přestávce nějakého báječného sportovního kání, ale nebojte! Skutečně zazní veleslavná první věta z Beethovenovy 5. symfonie, a to hned několikrát. Jednou skoro v originále, jednou v revizi Dietera Schnebela a potom jako velkolepá, i když poněkud nekorektní, pocta famózního Mauricio Kagela. V jeho velkolepém filmovém pomníku chodí po bonnské zoo chlapík s parukou a na ruční kameru natáčí zvířátka, k tomu zní Óda na radost a moudré promluvy o hudebním geniu Ludwiga van Beethovena. Jako by hudba umřela a stala se pouhou kulisou příjemného nedělního odpoledne. No jo, Ludwig van by se zřejmě divil. My to však bereme vážně, vždyť hudba a zvířátka jsou pořád stejně krásné a my je jen pouštíme z klece ven. Nakonec zůstanou jenom 2 tóny Youngovy Kompozice č. 7 a to tak dlouho, jak to bude možné.
Je samozřejmostí, že počítač dokáže vygenerovat jakýkoliv zvuk reprodukovatelný na membráně aparatury. Co ovšem hudba hraná počítačem na akustické nástroje? Jaký je vztah mezi algoritmem a objektem produkujícím zvuk, z teoretického, estetického a kulturního hlediska? Ostrowski tato témata zkoumá v rámci svých posledních prací, ve kterých používá seskupení každodenních objektů v generativních hudebních kompozicích a instalacích.
🔊 Tato přednáška bude v angličtině
BIO: Matthew Ostrowski, rodák z New Yorku, je skladatel, improvizátor a instalační umělec. Jeho práce zahrnuje digitální sólovou a souborovou improvizaci, vícekanálové elektronické kompozice s pevnými médii a algoritmicky generované instalační kusy pro videa, vícekanálové zvuky a roboticky ovládané objekty. Produkce Ostrowského se objevila na šesti kontinentech, včetně Wien Modern Festival, Transmediale a Maerz Musik v Berlíně, Kraków Audio Art Festival, Sonic Acts v Amsterdamu, PS 1 a The Kitchen v New Yorku, Rencontres Internationales video festival v Madridu, Unyazi v Johannesburgu, Jokohamův dis_locate festival.
Klubovou sezónu odstartujeme novým konceptem večírků s názvem Éternal. Prvním hostem bude víla alternativní vídeňské scény – Misonica.
Misonica citlivě propojuje taneční elektroniku s prvky tribalu a industriálními rytmy, čímž vzniká kosmicky psychedelické techno s nádechem post-punku. Její mnohovrstevnaté sety jsou vždy okořeněné experimentálními zvuky. Kromě samotného hraní se Misonica věnuje pravidelnému pořadu Imbroglio v bristolském Noods Radiu, je rezidentkou oblíbených nocí NNNN a tvoří součást feministického projektu Femdex, sdružující DJky a producentky z celého světa, které se vymykají zažitým klišé a zasluhují pozornost.
Všesmyslový rituální zážitek sjednotí ÉTER kolektiv ve složení Kosmic Skaut, Miltz, Obraz a Prozac. Kapacita omezena.
Zvuková performance japonské umělkyně a skladatelky.
Ryoko Akama je zvuková umělkyně, skladatelka a performerka pracující se situacemi, které zvýrazňují ticho. V jejích dílech se objevují malé, křehké objekty, např. papírové balonky nebo skleněné láhve, vytvářející nepatrná jsoucna a estetiku „téměř ničeho“.
始末 (shimatsu) 02 je její nová, v pořadí druhá, řada solo performance, kde pracuje s vynálezy vyrobenými z nalezených objektů a jednoduchých elektrických zařízení. Vytváří zde nenápadné, často až bolestně němé, poslechové situace.
The continuous series for music adventures at off-spaces is inviting you to a last minute session in our living room. Two outstanding sound artists – Lucie Štěpánková aka Avsluta, residing in London, and Tania Chen from NYC and London – are joining forces for improvisation using field recordings, prepared objects, synths and sound toys. Come displace in a very intimate setting.
